Zázraky se dějí 6.kapitola

10. prosince 2008 v 0:33 | K4CK4 8u) |  Zázraky se dějí
6.kapitola (už bez Hell)

Bláznivé dva dny


Zbudila jsem se kolem osmé ráno. Mark mě držel za pas a ještě spal. Oddělala jsem mu ruku a vstala, vzala jsem si oblečení, a šla do koupelny se osprchovat. Když jsem vylézala ze sprchy a oblékla se, šla jsem dolů, že nachystám Markovi snídaní, ale Mark už byl v plných přípravách.
"Už jsem se bál že se mi tam utopíš....dobré ráno" šel ke mě a políbil mě
"To bych ti nemohla udělat" usmála jsem se "akorát jsi mě tak trošku naštval"
"Co jsem provedl?" zeptla se šokovaně
"Přeběhl jsi mě se snídaní" začala jsem se chlámat. Mark se na mě chvíly díval, nevím jestli přemýšlel nad tím, jestli jsem cvok, ale došlo mě to v ten moment když položil talíř a šel ke mě. Věděla jsem co to znamená a proto jsem zdrhla z kuchyně, jenže to by tento dům nesměl mít tolik dvěří do jedné místnosti. Chtěla jsme obývákem proběhnout na chodbu a potom na zahradu, jenže Mark to oběhl a když jsem vbíhala do dvěří tak se tam oběvil. Chytil mě za ruce, mohla jsem se cukat jak jsem jen chtěla, ale Mark je chlap takže jsem se mu jen těžko mohla vysmeknout. Začali jsem se prát a lechtat, jenže když jsem se dostaly až ke krbu zakoply jsme o koberec a padli do polštářu které byly naskládané před krbem, kde se dalo sedět. Oba jsem se začaly strašně smát.
"Není ti nic?" smál se Mark
"Né" chlámala jsem se "a tobě?"
"Jsem v pořádku padal jsem na měkou žíněnku"
"No dovol" dělala jsem naštvanou "Už s tebou nepromluvím" sedla jsem si
"To nebude třeba" Chytl mě za ramena a stáhl si mě pod sebe, začal mě líbat. Chtěla jsem ho odtáhnout, ale nedal se, tak jsem ho nechala, na to ty polibky byly až příliš krásné.

Odpoledne po obědě, který jsem už mohla dělat já, ikdyž s Markem. Jsme odjely do haly kde jsem se měla setkat i s ostatními členy. A musím uznat že na to jsem se těšila. Kdo by taky ne. Dojely jsem do haly kolem druhé, už tam nejspíš všichni byly podle aut.
"Ajaj"
"Co se stalo" zeptala jsem se
"Nic jen že to zase schytám" usmál se
"Proč? a co?" zeptala jsem se s povytáhlím obočím
"No pamatuješ si ten článek na internetu, neví teda jestli jsi ho četla o tom jak o mě kluci říkaj že chodím stále pozdě"
"Jo toto, jo to jsem četla, no co měl si důvod."
"Jo jasně, vytáhování tebe z rybníčku, protože nám tam skočil pes a ty jsi samozřejmě musela taky, to je oprvadu důvod"
"Hej co kdyby se ten pes začal topit, musela jsem tam být, a taky bylo teplo" To jsem dost kecala byl leden a pěkná zima, nechtěla jsem Markovi přiznat že mi uklouzla noha, když jsem vytahovala, jeho neoblíbenější tričko, které mi větrem ulítlo do vody. Zaparkovaly jsem se šli do haly. Kluci už tam skutečně byly.
"Ahoooj" pozdravil Mark
"Aaaaaa pan Feehily se uráčel" zpustil Kian, ale to jsem už vešla i já a on zmlkl, jen se úžasle díval přímo na mě.
"Kluci toto je moje Kačka, Kači kluky znáš takže ti je asi představovat nemusím" usmál se na mě
"Ano znám, moc ráda vás poznávám"
"To my vás také. Teda kluku ty si umíš, ale vybrat" řekl Shane, já jsem zčervenala.
"No to já né, ale Bryan, kdyby se v kině někam nezašantročil, tak bych Katku asi nikdy nepotkal" Usmála jsem se na Mark.
"Díky je to pro mě podsta a rád bych poděkoval za toto své rodině, kamarádům" začal podstěně Bryan
"Zmlkni" řekla jsem s úsměvem
"Takže vy jste ten anděl který dokázal našeho Markyho tak změnit, a ještě k tomu ho dokázal naučit tančit?"
"Ano to jsem já, ale anděl opravdu nejsem" odpověděla jsem Nickymu
"Ale jste, to není vůbec lehké. Mark je tvrdohlaví jak pařez, toho jen tak něco nedokáže podvolit" konečně něco řekl i Kian
"Tak to jsem velice ráda že se mi to povedlo. A o něco bych vás ráda poprosila. Nemohli by jsme si tykat. Je mi celkem blbí si s vámi vykat, když jsem skoro stejně staří"
"Sláva, konečně někdo rozumný" řekl Bryan
"To byl děs, furt tu řešily, jak vypadáš, jestli jsi normální, a ...." nedořekl, protože dostal od Shanea, který stál vedle něho pohlavek
"Auuu, vždyt jsem nic neřek" bránil se "jen jsem řekl co jste tu celou dobu mlely"
"No snad jste trošku změnily názor" podívala jsem se na ně
"Na vás vás.....pardon na tebe to vůbec neplatí, vypadáš úžasně, a normální, to se zjistí, ale ikdyby jsi nebyla nášeho Marka jsi dostala"
"Páni takovej kompliment" usmála jsem se na vyznávajícího Nickyho
"A kde je Louis, pořád jen na mě nadává že chodím pozdě, ale on není o nic lepší"
"Ehmm....Marku?"
"Co?" zeptal se, nevěděl totiž že Louis stojí za ním, kluci se jen tvářily nevině "stojí za mnou je tak?" řekl mezi zuby, a pomale se otočil "Jé ahoj Louisy, páni tobě to, ale dneska sekne, nemáš novou košily?" kluci se začali chlámat
"Hele nepodlézej" řekl, a zaměřil se na mě
"Sice jsem přišel pozdě, ale měl jsem důvod, byl jsem v zácpě. Ale jak se tak dívám dneska se něco stalo že jsi tu v čas"
"Ale není měl půl hodinoví spoždění"
"No jo to by nebyl náš Shane aby si nerípnul" probodl ho pohledem Mark
"Toto asi bude slečna Jakešová že? Já jsem Louis manažer" podal mi ruku
"Moc mě těší" ruku jsem přijmula "A jestli mohu i vás poprosit, nevykejte mi, je mi to celkem blbé"
"Moc ráda" usmál se
"Teda, Kači jak ty to děláš? Louis náš mrzout a on se usmál" zase si rejpnul Shane
"To je pravda" řidal se Nicky
"Hele vy dvy nechte toho" okřikl je Louis
"Vidíte jako bych to neříkal" pokračoval ve svém monologu Shane
"Hele nechte toho, jinak je schopný nám napařit tolik koncertů že nás po nich odvezou rovnou do márnice"
"Oooo díky za připomenutí, mám pro vás turné"
"Sakra, mi o smrti a smrt v dohledu. Kdyby jsi taky držel hubu Bryane" řekl Nicky a taky mu dal pohlavek
"Ty já už raději nepromluvím nebo to ještě slíznu taky od vás, tady lítaj samí pohlavky"
"Když si to zasloužíš" řekla jsem
"Přesně tak, no takže toto turné je trochu jiné než normální, vím že jste zvyklí že vám to hlásím aspon půl roku do předu, jenže sponzoři měli trošku jiný plán, takže jsem se to dozvěděl až včerá odpoledne. To turné začíná v březnu tady v Dublinu"
"Ale to je za měsíc" vyhrkl Mark
"To je ten problém, nemáme vybrané písničky a už vůbec název celého turné" řekl neštastně Louis. Nikdo nic neřekl, každý přemýšlel, a mě najednou padl do paměti film na který jsem se dívala před pár týdny. Návrat do minulosti.
"Měla bych nápad" řekla jsem. Všichni se na mě podívaly, a čekaly co řeknu, nejspíš nikoho nic nenapadlo.
"Co takhle udělat koncert, ve stylu zpět do minulosti, že vás něco jako nějaký šílený profesor, přivede zpět k životu, a vy ukážete život který jste měli?" Kluci na mě vyvalili oči
"No to je úžasný" řekl najednou Louis a kluci se k němu přidali.
"To by bylo perfektní turné, a já už mám písničky" vyhrkl Kian
"Teda, jako já jsem věděl že ty jsi úžasná, a nikdy si to nepřestanu myslet" obejmul mě Mark kolem ramen a políbil mě na spánek.
"No to jo, ale teď musíme sepsat ty písničky" řekl Kian
"Já bych potom poprosila o seznam" řekla jsem "abych mohla vybrat choreografii. Teda jestli vůbec mám"
"To si piš. Asi by jsme Louise zabily kdyby řekl ne.Ty jsi prostě učitelka kterou potřebujeme" řekl Bryan
"No takže je rozhodnuto. Katko vítej do party" řekl Louis.
"Ale ani nevíte jestli..." přerušil mě Louis "Jestli umíš tančit? To víme díky Markovi. On je toho jasný důkaz"
"To je fakt už si na mě najmuli asi pět choreografek a každá to do týdne vzdala!" řekl Mark
"Toho se neboj" usmála jsem se šibalsky
"Perfektní" usmál se Shane
"Tak jo jedem do studia a sepíšeme to" navrhl Louis. Všichni souhlasily tak jsme odjely. Hodinu kluci řešili název celého koncertu. Nakonec se dohodly ma Dreams come true
"Tak jo další věc. Sponzoři chtějí tento koncert na DVD, protože je to váš první po půl roce pauzy." řekl Louis
"No to je skvělí miluju takovíhle koncerty" řekl Kian, nalévající si kafe. Já jsem se Shanem řešila písně které jsem vybrala k tanci, od Shanea jsem chtěla aby mi pomohl s jednou písní. Jak jsem se dozvěděla Shane perfektně ovládá znakovou řeč.
"Tak a co vy tady? Už jste se dohodly?" zeptal se Nicky
"Jo už to máme" odpověděl Shane
"No skvěle tak které jsi vybrala?"zeptal se Louis
"No poskládaly jsem to do pořadníku a bylo by to takto: Into by šlo jako hraní na housle....No jo, ale máte další čtyři tanečnice?" zadrhla jsem se
"Tak to bude problém, nemáme" Já jsem na Bryana vykulila oči.
"Tak vyhlásíme konkurz, však se čtyři najdou" řekl Kian
"Vyřešeno, pokračuj" pobýdl mě Louis
"Dobře, začáteční píseň jste se dohodly bude Dreams come true a na to bych vám choreografii vymyslela"
"No já jsem kdysi něco zkoušel k tomu, jak jsme jí složily, ale není to nic moc" řekl Nicky
"No to je super, pak mi to zatancuješ" usmála jsem se potěšeně
"Ježiš" zanaříkal "Neboj však to bude dobrý" usmála jsem se povzbudivě.
"To si jen myslíš" zakýval hlavou
"Však se uvidí, nějak to zvládnem" usmála jsem se
"Ty já tě začínám milovat" řekl užasle Nicky
"Hele nech si to jo! Ta je moje!" bránil se Mark
"Však se neboj" pohladila jsem ho po tváři. Když si Mark sedal vedle mě "ikdyž"
změřila jsem Nickyho od hlavy až k patě.
"Cože?" vykulil na mě oči Mark
"To byl vtip" zasmála jsem se a obejmula ho kolem ramen.
"To si vyřešte doma. Teď dál"
"Fajn. Já vám už jen vyjmenuju kde vás budu učit choreografii ať je to rychlejší a na zbytku se domluvíme až při cvičení souhlas?"
"To bude asi nejlepší" odpověděl Bryan který zrovna telefonoval nejspíš s Hell, ale jak to tak vypadalo asi se hádali.
"Dobře tak No no, If i let you go"
"Moment jak na tohle chceš vymyslet tanec to ani nejde" zaprostestoval Kian
"Se budeš divit" usmála jsem se
"Ale nějak obtížné to nebude na to to fakt nejde"
"No proto" usmál se Kian
"Dál Somebody needs you, i have a dream"
"No promin že tě zas vyrušuju, ale i have a dream? Co na to chceš vymyslet balet? Zapomen že ti tam budu lítat v šatičkách a na špičkách" Všichni vybuchli kromě Kiana smíchem
"No to si ještě rozmyslím, ale děkuju za návrh budu nad tím uvažovat, určitě by to ale bylo zajímavé" smála jsem se
"Ty já tě...." nedořekl Kian
"Já tebe taky" usmála jsem se a pokračovala
"Dál je When youre looking like that, fool again, uptown girl a poslední je i lay my love on you" Kluci se nestačily divit. Koukali na mě jak zpadlý z Marsu.
"Co je?" zeptala jsem se
"Ty nejsi člověk" řekl Nicky "A co jsem?"
"Ty jsi čaroděj, protože sis vybrala písničky na které si tancovat nedokážu představit"
"Ježiš vy jste cvoci" řekla jsem se smíchem
"My? A co ty?" zpustil Bryan
"No to já jsem. To není novinka, hele však uvidíte! A kdy vůbec bude ten konkurz?"
"No vidíš na tom se ještě musíme domluvit. Nejlépe pozítří. Aby se stihla ta choreografie" řekl Louis který hledal svůj notes. Když ho našel pod hromadou papírů zalistoval vněm a hned na to si vzal mobil a vytočil nějaké číslo. Jak jsem se z rozhovoru dozvěděla zařizoval ten konkurz. Já šla zatím za Bryanem který seděl u okna.
"Bry co se stalo?" dala jsem mu ruku na rameno. On mi na ní položil svojí.
"Nevím všechno je teď divné. Mezi jí a mnou to teď není dobrý. Poslední dobou se strašně hádáme i kvůli uplným blbostem. Nevím co mám dělat. Miluju jí víc než kohokoliv na světě, ale toto mě ničí." Klekla jsem si před něj a hladila ho po ruce
"To se někdy stává, s Hell jsem toto už zažila. Bylo mi 17 a jí 18 našla si nějakého kluka s kterým jí to klapalo. Pak přišlo toto. Řekla mi že ho miluje, ale že si s ním nic nedokáže říct. Věděla že mu ubližuje a hrozně se za to nenáviděla. Ten kluk to, ale nevzdal a počkal. Dal jí čas který ona potřebovala. Každý potřebuje ve vztahu čas, aby si všechno urovnal a byl schopen pokračovat. Za ten čas se Hell uklidnila a stím klukem se zase daly dohromady. A bylo to silnější než před tím" Bryan mě celou dobu pozoroval. Stále mi držel ruku a díval se na mě. Bylo vidět že nad tím přemýšlí
"Co se potom stalo?" zeptal se po chvíly
"Myslíš proč se rozešli?" Přikývl.
"Protože Hell odjela sem a vztah na dálku by neměl cenu."
"A co když ho stále miluje?" zeptal se nejistětě
"To je totální blbost. Ten kluk už má rodinu a Hell je až po uši zamilovaná do tebe" povzbudivě jsem ho poplácala po ruce. On se usmál
"Takže mi radíš ať jí teď dám čas?"
"Ano, jak bude připravená tak ti to řekne sama"
"Dobře pokusím se. Děkuju"
"Nemáš zač" vstala jsem a obejmula ho a políbila na tvář.
"Hola, vy dva mazejte sem. Vše je zařízeno" křikl na nás Louis. Bryan vstal a šel se mnou ke klukům.
"Takže domluvil jsem se svím kamarádem který zařizoval i konkurz, když jsme hledaly zbylí dva členy, že konkurz na ty tanečnice bude už zítra a potom další tři dny"
"Páni to je rychlost" řekla jsem s obdivem
"To jo náš Louis jede" řekl Shane a všichni se začaly smát.
"Děkuju Shane, takže konkurz začíná zítra odpoledne ve dvě hodiny tady v hale, ty a Bryan tam musíte být já tam potom taky dojedu. Což znamená že zbytek má celé tři následující dny volno"
"Sláva" řekl Shane
"Hele ty seš tak vyčerpanej viď po půl roce nic nedělání" podpích ho Louis
"A se divíš? Víš jak je to vyčerpávající"
"No to jo tak si naber sílu, protože po tom konkurzu teprv něco začne" řekla jsem lišácky
"Pane bože. Šetrně, šetrně." žadonil Nicky
"To víš že jo pro tví krásný oči" vyplázla jsem na něj jazyk
"No a né?"
"Né!" řekla jsem. Ještě jsme se tam dohodly na pár věcech a potom jsme dojely domů. Jela jsem s Bryanem, protože on si jel pro pár věcí k Hell. Odemkla jsem dveře a podle bot jsem zjistila že Hell není doma. Bryan si jen povzdechl a šel k ní si zabalit. Já jsem šla do pokoje a zavolala Hell. Nechtěla jsem aby to Bryan věděl. Zvedla mi to na čtvrté zazvonění.
"No ahoj kdepak jsi?" zeptala jsem se
"Ještě v práci, trochu se to tu protáhlo" odpověděla
"A kdy dorazíš?"
"Už to balím tak za půl hodky"
"Snad ho stihneš"
"Koho?
"Bryana"
"On je u nás?" zeptala se podle hlasu dost nervozně
"Jo balí si" řekla jsem jí pravdu
"Co co cože? A proč?" Ptala se tentokrát už dost zaskočeně
"Ono bude asi nejlepší když si sami promluvíte já ho zdržím než přijedeš a potom prchám ať si promluvíte osamotě"
"Dobře, děkuju za chvílku jsme tam ahoj" a položila. Já šla k Hell do pokoje kde si Bryan balil.
"Nedáš si něco?" zeptala jsem se, ve snaze ho zdržet
"Né díky já si to jen dobalím a půjdu"
"Ale né, dáš si se mnou aspoň kafe oba ho potřebujem" nečekala jsem až mi odpoví.
Odešla jsem do kuchyně a začala jí připravovat. Bryan za mnou přišel po deseti minutách.
"Nevím o co se snažíš, že chceš aby tady zůstal, ale zabírá to" usmál se na mě a sedl si
"Však uvidíš" řekla jsem a donesla mu hrnek s kávou. Začaly jsem si povídat, asi za patnáct minut Hell odemykala.
"Tak jo čau" políbila jsem ho na tvář a rychle odešla z kuchyně
"Ahoj je...?" ptala se nenápadně
"Ahoj je v kuchyni tak čau" obula jsem se vzala si bundu a odešla k Markovi.

Katka zabouchla dveře, a já šla do kuchyně. Bryan byl opřený o kuchyňskou linku a čekal na mě.
"Ahoj" pozdravila jsem ho
"Ahoj" odpověděl
"Já já se omlouvám za to odpoledne nevím co to do mě vjelo"
"To je dobrý" řekl
"Né to není, poslední dobou jsem na tebe vyjížděla hodně často"
"Já vím. Katka mi říkala proč to tak je a chápu to"
"Ona ti to řekla?"
"Jo řekla. Já to trochu tušil, ale nechtěl jsem to připustit" Já na něj vytřeštila oči
"Počkej, ale jestli ti řekla že se s tebou chci rozejít tak to je blbost, ale totální" vyjekla jsem
"Néé to né nic takovího. Jen mi řekla že už jsi něco takového zažila a trochu naznačila že bych ti teď měl dát čas dokud sama neřekneš" Já na něj koukala. Netušila jsem že mu to Katka řekne, ale ani to že se mi to období zase vrátí.
"Promin lásko, nechtěla jsem aby to zase takhle dopadlo" z očí mi začaly kapat slzy
"Neplač sluníčko, já to chápu a respektuju. Udělám cokoliv jen abych tě nestratil" přišel ke mě a pohladil mě po vlasech. Já jsem se k němu přitiskla a zabořila tvář do jeho košile. On mě stále hladil po vlasech.
"Nechci aby jsi odešel" dostala jsem mezi vzlyky
"Bude to pro tebe nejlepší, až budeš vědět že jsi připravená, vrátím se," objala jsem ho ještě pevněji. On mě políbil do vlasů a položil si hlavu na mojí. Hladil mě po vlasech a já jeho po zádech. Po chvíly se odtáhl.
"Měj se krásně lásko moje" řekl. Políbil mě a odešel na chodbu. Já jsem tam stála a nedokázala se pohnout až když jsem uslyšela zavřít dveře dostala jsem potřebu se za ním rozběhnout, ale neuděla jsem to jen jsem tam stála a brečela. Odešla jsem do obýváku a padla na pohovku stále jsem brečela. Nakonec jsem tam usla. Ráno mě probudila až Kačka.
"Zlatíčko?" sedla si vedle mě "Tak co?" zeptala se. Já jsem jí neodpověděla, položila jsem jí hlavu do klína a chytla za ruku. Kačka mě hladila po vlasech a utěšovala, protože jsem zase začala brečet.
"Srdíčko to bude dobrý....uvidíš" těšila mě. Takto jsme tam byly ještě dlouho. Katka potom šla uvařit, tak jsem jí šla pomoct, Kačka mě chtěla trošku rozveselit a tak mi pustila mého oblíbeného Shreka. A musím říct že se jí to trošku povedlo, ale stále jsem myslela na Brynana, byla jsem jak bez srdce. Chtěla jsem se za ním rozběhnout a obejmout ho, ale věděla jsem že to nemohu udělat jinak to bude pořád stejné.
"Zlatíčko je já se půjdu osprchovat, za chvíly se tu pro mě staví....Bryan" já se na ní podívala.
"Aaha dobře, a kam jedete?" zeptala jsem se
"Dneska máme konkurz na tanečnice, včerá jsem se totiž dozvěděli že za měsíc tady budou kluci koncertovat, a ted byl problém najít tanečnice"
"Kluci budou mít za měsíc koncert? Páni to jim nezávidím jak to stihnou?"
"No stihnou, protože včerá jsem jim tak trochu vymyslela styl koncertu"
"Cože? Ty? Páni" udiveně jsem vyhrkla
"Počkej a jak to vůbec dopadlo? Myslím jako s tou prací?" Usmála se na mě.
"Helenko, a proč si myslíš že jedu na ten konkurz. Hlavní choreografka si musí vybrat své tanečnice" Já jsem vyskočila ze židle a objala jí
"Ty brdo tak blahopřeju, ty já jsem snad štastnější než ty"
"Víš já jsem si to ještě ani nestihla uvědomit" Usmála se
"Tak jo já mažu do sprchy" řekla, vstala a odešla do koupelny. Já jsem si sedla a přetočila si na začátek Shreka. Můžu se na něj dívat třeba stokrát a pořád mě neomrzí. Neuběhlo ani pět minut a už někdo zvonil, podívala jsem se z okna a tam stál Bryan. Řekla jsem mu ať počká. Musela jsem rychle zalést, protože se mi chtělo brečet, tak strašně mi chyběl. Šla jsem do koupelny kde se Katka sprchovala
"Kači je tu Bryan"
"Dobře hned budu" odpověděla. Já jsem neodešla sedla jsem si na prádelní koš a přemýšlela.
"Katy já to nezvládám, mě se po něm strašně stíská."
"Tak proč tu sedíš?" vystrčila hlavu ze sprchy a usmála se na mě, okamžitě jsem vstala a rozběhla se po schodech dolů. Bryan byl opřený o zed měl zavřené oči a hlavu měl zvedlou. Když uslyšel že někdo jde otevřel oči, já jsem k němu doběhla a obejmula ho.
"Omlouvám se za všechno, ale už to nemůžu vydržet, když tě nemám u sebe jsem jak bez srdce. Stále na tebe myslím, a strašně mi chybíš. Vrat se prosím" Bryan se na mě usmál a políbil. Zvedl mě ze země a zatočil
"To je ta věta na kterou jsem od včerejška čekal jak na smilování" Usmála jsem se a políbila ho. Začaly jsme se líbat. Pak nás ale přerušila Katka svím hlasitým jásáním.
"Jupííííííííííííííííííííííííí, konečně" zakřičela. My se na ní s úsměvem podívaly.
"Děkuju" řekl jí Bryan
"Za co?" zarazila se Katka
"Ty víš za co" usmál se na ní
"Jo za toto, za to neděkuj mě ale jí" usmála se
"Ale já se nevrátím" řekl Bryan, my jsme na něj vytřeštily oči
"COŽE??" vyjekli jsme zarás, Bryan zatím vytáhl dva klíče a jeden mi podal.
"Protože ty se vrátíš ke mě" Katka se usmála, ale mě jaksi úsměv na tváři nešel vykouzlit. Jen jsem zírala na ty klíče
"Počkej, ale to..." začala jsem ze sebe soukat
"Žádný, ale když se to zpočítá tak dneska je přesně den kdyby jsi se měla stěhovat,takto jsme se dohodli" řekla Katka
"To je už týden?" zeptala jsem se
"Jo a sama jsi byla nadšená že už se z jeho postele, teda lépe řečeno země nezvedneš" řekla s úsměvem
"Hejjjjj" křikal jsem na ní
"No co" Já jsem se zamyslela, ale nakonec jsem se usmála a řekla
"Tak jo máš mě mít" řekla jsem, Bryan se usmál a obejmul.
"No jo, ale sama to neodstěhuju"
"O to se postarám já" řekla Katka a šla o kousek dál, vzala si mobil a vytočila nějaké číslo

Volala jsem Markovi chvilku to nezvedal, ale pak se uračil.
"Ahoj kotátko zrovna jsem ti chtěl volat"
"Ahoj no vidíš a já volám. Copak jsi chtěl?"
"Tebe, moc se mi stýská."
"Vždyt jsem u tebe byla do rána, copak to se ti tak moc stíská?"
"A se divíš?"
"No u tebe už ničemu" usmála jsem se pro sebe
"A copak jsi ty potřebovala?"
"Aby jsi pomohl Hell se stěhováním"
"Cože?"
"No Hell se stěhuje k Bryanovi a sama to nezvládne, tak jsem tě chtěla poprosit jestli bys jí nepomohl?"
"Jo určitě, že se ptáš. Ehmm....Kači?"
"Ano?"
"No víš, bych se chtěl zeptat, no víš" koktal. Věděla jsem co chce říct
"Ano, ale jen vy dva to nezvládnete" řekla jsem rovnou odpověd, aby jsem ho nemučila
"Počkej, ty souhlasíš?" zeptal se nevěřícně
"Ano moc ráda" zasmála jsem se
"No to je....to je nádhera, super, úžasný, ty já jsem tak štastnej" začal do telefonu
"Nejsi sám"
"Ale jak to chceš odstěhovat všechno sám, to aby sis vzal kamion"
"Ten nepotřebuju, zapoměla jsi že jedeš jenom s jedním cvokem?"
"No jo já jsem zapoměla že jsou další čtyři" zasmála jsme se
"Tak jo když si je přemluvíš jsem jen tvoje"
"No to si piš, že je přemluvím a moje budeš" zasmál se
"Tak fajn už se těším na naše spolené bydlení, no vlastně to už tak trochu je"
"To jo, ale ted to bude ještě lepší, ted tě budu mít každej den jen pro sebe"
"No to budeš si užiješ, tak jo končím musíme jet na ten konkurz, kdy mám říct Hell že přijedete?"
"Kolem půl třetí, než je obvolám tak to chvilku trvá jak je znám"
"To ano tak já končím. Pá Miluju tě"
"Já tebe taky koťátko pá a dobře vyberte"
"To si piš pá" rozloučily jsem se. A já najednou byla tak štastná že jsem začala skákat. Bryan a Hell se na mě dívali jak na cvoka.
"Co se ti stalo, stojíš na mraveništi?" zeptal se Bryan
"Né to né. Jsem jen děsně štastná."
"Juj" řekla Hell
"No juj, Helenko o půl třetí přijednou čtyři stěhováci, jménem Mark, Nicky, Shane a Kian, tak je očekávej"
"Cože? Oni přijednou všichni, ale vždyt je to jen jeden pokoj"
"No to není, a co já?"
"Počkej to jako že se stěhuješ k Markovi?" zeptala se
"Jo" usmála jsem se a zase začala skákat
"Páni" dostala ze sebe s úsměvem.
"Takže to nás budou stěhovat skoro celý Westlife?" zeptala se
"Jo, ale neboj oni tě neukousnou to bych je potom na cvičení ukousla já" řekla jsem s úsměvem.
"Počkej na cvičení?"
"Jo včerá jsem se domluvily na který písničky bude choreografie tak za tři dny po tom konkurzu se začne s učením"
"Ajo, páni vy jste rychlí"
"To mi víme, tak jo musíme jet, at nepřijedem pozdě" řekl Bryan
"Jo tak, pá zlatíčko" rozloučila jsem se s Hell
"Ahoj" usmála se. Já šla k autu, ale to by nebyli oni dva kdyby se ještě deset minut neloučily
"Heeeej nejedeme na cestu kolem světa, jen do haly" řekla jsem s úsměvem
"No jo ale taky je to dálka" řekla Hell
"Bože" zanaříkala jsem. Konečně se od sebe s Bryanem odtrhli a mohli jsme jet.
Dojeli jsme k hale kde byla kopa holek, mohlo jich být tak třicet
"Tak to bude dlouhej den" řekla jsem a Bryan přikývl. Zastavily jsem před halou, a bohužel jsem musely tím hloučkem projít, protože zadní vchod byl zamklí, jaksi jsme zapoměli klíč. Holky když uviděli Bryana, tak začali piště a všechny se rozběhli směrem k němu, já jsem se raději od něj vzdálila a jen ho sledovala, z povzdálí. Nechtěla bych být v jeho kůži, každá se s ním fotila, všechny chtěli podpis, každá se přes sebe překřikovala. Na Bryanovi bylo vidět že by chtěl odemě pomoct, ale nedal to na sobě znát jen se na mě několikrát podíval. Mě napadlo jediné, zakřičet.
"TICHO!" zakřičela jsem, všechny stichli a podívali se na mě i s Bryanem
"Je mi to moc líto, ale váš miláček zpěchá, určitě se ještě uvidíte, ted prosím ho pusťte, přece nechcete aby přišel pozdě" Bryan se ke mě dostal. Ani jedna z holek se nepomla a ani nemukla, jen tam stáli a sledovali jak odcházíme.
"Ty brdo dík" poděkoval Bryan
"Nemáš zač, hej jak to můžeš snášet mě z nich už bolela hlava" řekla jsem po pravdě
"To musíme všichni vydržet, neříkám není to tak lehký, ale časem si na to zvykneš"
"Ty já vás fakt obdivuju" řekla jsem
"No to mi se někdy taky" Když jsme se pomale blížily k vchodu, všimly jsem si třech dívek které, tam stáli a nějak je nevzrušovalo že tam je Bryan McFadden.
"Dobrý den" pozdravily jsem je
"Vy jdete na konkurz?" zeptala jsem se
"Ano" odpověděla jedna z nich, byla to hezká štíhlá, čenovláska se zelenýma očima.
"Tak pojdte s námi" řekla jsem a šla ke dveřím, holky šli za námi, vešly jsme do jedné z velkých místností, které sloužily při koncertech jako zvukařna. S Bryanem jsem si tam nachystaly stůl, a všechny potřebné věci, s holkama jsem si potykaly přinesly jim něco na pití, a povidaly, musely jsem počkat na Louise. Za patnáct minut přišeli on.
"Dobrý den" řekl když vcházel za ním se obejvila, další dívka, měla dlouhé blondaté vlasy seplé do dvou copánků a s modrýma očima.
"Toto je Laura, moje neteř. Je to výborná tanečnice, a napadlo mě že by na tento konkurz mohla přijít taky" vysvětlil nám Louis.
"Samozřejmě že ano" usmála jsem se "Kateřina Jakešová" představila jsem se
"Laura Donelliová" obětovala mi usměv, podaly jsem si ruku, Laura se ještě seznámila s Bryanem a vše mohlo začít. Holkám jsem ukázala kousek tance který jsem stihla u Marka vymyslet, mělo to být k I lay my love on you, holky nám ho potom měli zatancovat. Šlo jim to perfektně, a nám bylo jasné že ty další dva dny nebudou vůbec potřeba.
"No holky, nádhera že ano?" otočila jsem se na Louise a Brynana kteří řekli to samé.
"Tak co?" zeptal se Louis
"No já už mám vybráno" řekla jsem s úsměvem
"No to je paráda" usmál se Bryan
"Takže holky, vítám vás u nás" řekla jsem s úsměvem, holky se na mě všechny zářivě usmály
"Takže to znamená že jsme tanečnice Westlife?" zeptala se Susan, druhá blondýnka tentokrát ale s hnědíma očima.
"Ano" řekl Louis. Na holkách bylo vidět jakou mají radost. Domluvily jsem se s nimi ještě na dalších věcech ohledně tančení, a domluvily se kdy začne první cvičení. Potom jsem se rozloučily a odjely jsem domů. Před našim domem to vypadalo jak po výbuchu bomby, všude krabice, papíry a další blbosti.
"Ježiši" řekla jsem když jsem vystupovala
"S tím musíš počítat pokud se do něčeho dají tak to stojí za to" vysvětlil mi s úsměvem Bryan. Šly jsem nahorů k našemu bytu, kde byly otevřené dveře, a zase kopa krabic, a když jsem vešli do vnitř nebylo to o nic lepší, málem jsem tam sebou sekla když jsem viděla ten bordel, a všechno to okolo. Byla tam puštěná nahlas muzika, naštěstí jsem v tomto patře bydleli jen my jinak nevím. A v dalších místostech se překřikoval jeden přes druhého, smáli se a házeli po sobě různé papíry.
"No nazdar" řekla jsem když jse vešla do svého pokoje, tam byl Mark s Nicky a šoupali se skříněmi.
"Páni vy už jste tady?" zeptal se Nicky
"Jo" odpověděl Bryan který stál za mnou
"Tak co? Kolik toho ještě bude?" zeptal se Mark
"Už nic Westlife tanečnice jsou na světě" řekla jsem když jsem zvedala svoje oblečení z podlahy.
"No bezva, ještě štěsti že už si to budu moc stěhovat sama" řekla jsem
"Počkat, vy už je máte?" zeptal se Nicky
"Jo máme, ale neboj to volno máte" odpověděla jsem a šla k Hell, tam byl zbytek. Shane s Hell vyprazdnovali skříně, a Kian byl zalezlí pod postelí.
"Tady to taky vypadá" řekla jsem
"Auuu" ozvalo se pod posteli
"To jsme se lekl až jsem se praštil" řekl Kian který se soukal zase zpod postele
"No promin" omluvily jsem se
"Co vy tu vůbec děláte? Vždyt jsem tam nebyly ani dvě hodiny, on nikdo nepřišel?" zeptal se Shane
"Jo přišli, řeknu vám to samé co vedle Westlife tanečnice jsou na světě všechny"
"Cože? Vy už je máte ty bláho to je ryhlost. Ale to volno máme že jo?" zeptal se vystrašeně Shane
"Ty seš stejnej jak Nicky ano máte" zasmál se Bryan
"Díky bohu" řekl.
"To spíš já děkuju, že už nikam nemusím, raději nechci vidět jak je to v těch krabicích zmuchlaný" řekla jsem
"Hejj ale tak je to nejrychleší způsob" zaprotestovala Hell
"No to jo, ale kdo to má pak žehlit" řekla jsem s úsměvem a hodila po ní ruličku ponožek, které ke mě hodil Kian když byl zase pod postelí.
"Jé díky jsem je hledala" řekla Hell
"Jdu vedle" řekla jsme a šla za těma dvěma. Ale to co jsem viděla mi smích vyčarovalo na další tři dny dopředu. Nicky byl vylezlí na skříni a Mark se ho snažil dostal dolů tím že vzal smeták a strkal do něj
"Ježiš co to tu provádíte?" zeptala jsem se smíchem
"No on tam lezl pro krabici jenže ted se nemůže dostat dolů" vysvětlil mi Mark
"Shane?" křikla jsem na něj když byl na chodbě
"Jo?" zeptal se a šel ke mě, když ale viděl ty dva dostal záchavt smíchu.
"Vy volové já jsem vám říkal že tam nemáte lozit" smál se
"Ale tu krabici jsem měl dostat dolů jak?"
"Na židli Nicky, na židli" řekla jsem
"Oou to mě nenapadlo"
"No to je vidět" řekla jsem Shane šel k Markovi jeden ho chytl za ruce a druhý za nohy a táhli ho dolů
"Počkat něco se škube" řekl Nicky, jenže to už byl dole s půlkou trička které měl na sobě, ta druhá půlka byla na skříni.
"No bezva doprdele" zanadával Nicky při pohledu na své břicho
"No co je nová doba" smála jsem se
"Já ti dám novou dobu" hodil po mě zbytek svého trička.
"Fůůůj vždyt to smrdí jak čtrnáct dní nepraný ponožky"
"Hejj to je mé nové tričko vzal jsem si ho než jsem sem jel"
"To spíš vypadá jak kdyby to nevidilo nikdy pračku" vzala jsem do ruky to tričko a hodila ho do pytle kam se dávaly věci na vyhození.
"A včem ted budu chodit?" zeptal se
"Na" hodila jsem po něm Markovo tričko které u mě měl ještě s pár tričky, když u mě spal
"Dík"
"Ale ne že to bude jak to tvoje" zhrozil se Mark
"Se uvidí" řekl oblékl si je, vzal krabici a odnesl jí do auta. Ten den o podobné věci nebylo nouze. A taky ten den jsem se skoro celá přestěhovala k Markovi, a Hell k Bryanovi. Tak tokovéhle bylo naše stěhování k našim chlapečkům.


Konec 6.kapitoly



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama