Zázraky se dějí 7.kapitola

10. prosince 2008 v 0:37 | K4CK4 8u) |  Zázraky se dějí
7.kapitola (Bez Hell)

Život


Všichni jsme byly v hale. Nicky se Shanem leželi na zemi Kian s Bryan a Hell seděli na lavičce a popijeli vodu. A já zavěšená kolem krku Marka který mě tahal po hale a Nicky se Shanem mě chytali za nohy. No prostě jsme po namáhavém cvičení odpočívaly a blbli.
"Nickíčku?"
"Ano Kačíku?" zeptal se mě. Všichni jsme si za tu hodinu stihly vyměnit přezdívky.
"Až si odpočineš jsi nařadě ukázat mi ten tanec"
"BOŽE ZA CO MĚ STRESTÁÁÁÁŠ"
"Však to přežiješ" usmála jsem se. Do haly právě vešly holky. Byly jsme takto domluvené
"Ahooooojky" pozdravily nás současně
"Ahojte holky" usmála jsem se
"Tak kluci toto je Susan, Laura, Gabriela a Emily vaše tanečnice no a holky toto je Shane, to vedle něj rozvalené je Nicky, tamhle to na lavicčce vedle Bryana je Kian a tohle za mnou je Mark" představila jsem je. Kluci se s holkama seznámily. Ještě jsem jim představila Hell a vše mohlo začít. Šla jsem za Nickym který seděl na lavici a hrál si s mobilem.
"Tak co tanečníku? Jdeš na to?"
"Nééé hlavně to né" začal se červenat
"Ty se stydíš"
"Né...no tak torchu"
"Dobře pojď" chytla jsem ho za ruku a šla s ním do jiné místnosti.
"Ta co lepší?"
"Néé jsi tu ty" zaprotestoval
"Nicky jestli máš strach že se ti budu smát tak to si vedle jak ta jedle, viděla jsme svého bratra tančit a to bych opravdu nepřála nikomu....brrrrr a taky když jsem přežila Bryana s Markem bez hudby kdy to skutečně vypadalo příšerně komicky tak už mě nepřekvapí opravdu nikdo"
"No jo ale..."
"Žádné ale, neboj" Poraženě kývl hlavou a šel kousek dál aby měl místo. Zhluboka se nadechl a začal tančit. Bylo to úžasný, dokonalý kroky i provedení.
"Spletla jsem se překvapí" řekla jsem když dotančil
"Strašný?" zeptal se udýchaně
"Néééééé právě naopak bylo to úžasný fakt super"
"To jako fakt? Tak to jsem nečekal"
"Nádhera jsi fakt dobrej, překvapil jsi mě"
"A to je dobře nebo špatně?" zeptal se
"To nevím, ale překvapil jsi mě opravdu velice mile" usmála jsme se
"Tak to jsem rád" usmál se naopak on. Šli jsme zpět do haly kde ostatní už tančili.
"To je dost! Co jste tam prosím vás dělaly?" zpustil Mark. My se na sebe s Nickym podívaly a oba nás napadlo totéž.
"No to by jsem ti říkat neměla" řekla jsem jakoby nevině
"Cože?" vyhrkl Mark
"Katko už mu to musíme říct nemůžeme ho dál klamat já to už nezvládnu musí o nás vědět" řekl Nicky a já měla co dělat abych nevyprskla smíchy
"Počkat si ze mě děláte srandu" řekl Mark na kterém byla poznat nejistota
"Né Marku neděláme je čas ti to říct" řekl Nicky smrtelně vážně. A já už se dusila smíchy.
"To není pravda" řekl Mark zničeně
"Bohužel ano já tě tááák strašně miluju že to snad ani není možný lásko" vybuchla jsem s Nickym smíchy a hned Marka obejmula a políbila na tvář
"Ty sis fakt myslel že by jsme spolu něco měli?" smál se Nicky a poplácal Mark po rameni. Na Markově tváři byla vidět úleva.
"No tak trochu. Vy já vás zabiju víš jak jsem se cítil" řekl Mark naoko naštvaně.
"Promin to byla jen sranda" řekla jsem omluvně a políbila ho
"Dobrý, ale už mi to nedělejte"
"Neboj brácho. Jako néé že by mě Kačka nepřitahovala je to krásná holka, ale já miluju Ginu a ty naše dva prcky. Takže můžeš mít klid" zacukroval se Nicky
"Hele nech si to jo tomu fakt pomáháš" řekla jsem
"Já vím to já rád" zasmál se Nicky a šel k ostatním
"Asi ho zabiju dřív nebo později ale udělám to!!" řekl Mark a hypnotizoval odcházejícího Nickyho
"Si děla jen srandu" orodovala jsem za něj
"To on pořád" podíval se na mě. Já jsem se jen usmála a zakroutila hlavou.
"Tak pojď ty Jacku Rozparovači" zasmála jsme se chytla ho za ruku a šli jsme k ostatním.
"Kááči? Co jsi provedla Márovy že je jak tělo bez duše a vraždí tu krvelačně Nickyho pohledem?" zeptal se zvědavě Shane.
"Hele nebuď zvedavej jinak budeš brzo starej" řekl Mark který mě chytl ze zadu kolem pasu a položil si hlavu na mé rameno.
"Člověk aby se v praseti vyznal natož ve vás" řekl Bryan a na to vyprskli všichni smíchy.
"Ty vole to je zase přirovnání" řehonil se Kian
"Já nejsme vůl" zaprotestoval
"Nééé ty jsi osel" řekla jsme a znovu všichni prskaly smíchy
"Ha ha no hlavně že se bavíte" dělal uraženého
"Bryaneček še ňám našťval?" dělal si z něho Nicky srandu
"Hele neříkej mi Bryanečku já jsem..."
"TernoBryan" dořekla za něj Hell a to už jsme se valely na zemi.
"Já zvás nebudu" řekla jsem mezi záchvatem smíchu. Takovích to prupovídek byla ještě kopa za celý den a nejen toho. S Nickym jsem se dohodly že mi bude pomáhat s choreografii. Nicky za tu dobu naučil kluky Dreams come true a já s Hell a holkama jsme vymyslely a záhy nacvičily I Lay My Love On You a také When youre looking like that. Nebot Nicky učil kluky hodně dlouho nebyly to zrovna nejlépe naučliví človíčci. Večer kolem 21 hodiny jsme všichni odjely domů. Byly jsme tak utahaní že hned jak jsem s Markem dojela domů, padly jsem na postel a hned tvrdě usly. Ráno jsem se probudila až kolem poledne, Mark už nebyl v posteli, tak jsem se šla osprchovat, namazala se tělovím mlékem oblékla si jeanové kraťasy a bílou halenku a šla jsem dolů. Ale ani tam jsem Marka nenašla, jen jsem našla na stole snídaní a lístek se vzkazem

Odjel jsem do studia Louis něco potřebuje. Vrátím se večer, dobrou chut. Miluju tě tvůj Mark

Povzdechla jsem si toto bylo často, ani mě nevzbudil, aby mi to řekl. No co už nadělám, šla jsem do obýváku a zavolala Hell.
"Ahojky Hellíku copak děláš?"
"No ahooj zrovna jsem ti chtěla volat nic nudím se, tak mě napadlo jestli by jsi nešla na nákupy?"
"Ty mi čteš myšlenky jasně že jo tak kdy a kde?"
"Tak za půl hodiny před obchodním cebtrem?"
"Dobře budu tam tak zatím pá"
"Pá" a zavěsily jsme. Rychla jsme se šla převlíct z kratásu do jean a letěla na autobus. Dojela jsem tam skoro přesně, Hell už tam byla, pozdravily jsme se a vešly, no dokážete si představit dvě ženské v obrovzkém obchodáku, no prostě katastrofa, taky tak na konci vypadaly naše peněženky. Nakonec jsme si skočily na oběd a po něm jsme odjely k Hell. Chtěla mi ukázat kdepak ted žije. Jako musím uznat že to opravdu stálo za to, dům byl krásný, obývák s krbem, jejich ložnice atd... no náádhera. Ještě dvě hodiny jsem u Hell zůstala, měli jsme si o čem povídat, kolem šesté přijel Bryan.
"Ahojky Káči, ahoj lásko" pozdravil Bryan a utrápeným obličejem
"Ahojky" přisrkla jsem si ze svého hrnku asi už s třetí kávou.
"Ahoj miláčku" šla Hell k němu a políbila ho.
"Jak ses měl?"
"Ale raději se neptej hrozný, brzo tu bude vražda" řekl Bryan a sedl si naproti ke stolu.
"Co se stalo?" zeptala se zvědavě Hell
"No jako je to trochu zamotanější, ale Marka to celkem naštvalo"
"Cože? Co se stalo?" zeptala jsem se
"No Louis nám řekl že ted moc nebudeme vídat naše polovičky, a jako dokážeš si představit jak toto nás dokáže naštvat, Nicky mu řekl at si trhne že nic takového dělat nebude, zkoušet se dá i doma, a i bez toho aby jsme se odstěhovaly na tu dobu co se bude zkoušet do hotelu blízko studia. A Marka to teprv dostalo a k němu jsme se přidal i já, že nevidí důvod na tom to udělat, když vás konečně můžeme mít u sebe, tak se prostě nezbalíme a ten celej měsíc se neuvidíme. Mark odjel bez toho aby někomu cokoliv řekl, ani se neví kam hrozně se naštval" nevím proč, ale začala jsem brečet, toto jsem měla často každá prkotina mě rozbrečela, to těhotenství se mnou dělalo ale divi.
"Káči? Proč brečíš, Mark to neudělá" zadíval se na mě konejšivě Bryan
"Já vím, to nic není já to ted mám často, víte co raději půjdu" řekla jsme a šla ke dveřím
"Mějte se pá" a odešla jsem

********************


"Prosimti co to mělo být?" zeptal se mě Bryan
"Nic normální hormony, při jejím stavu je to uplně normální" ani jsme si neuvědomila že začím prozrazovat to co jsem Katce slíbila že se ani Bryan nedozví.
"Při jakým.....počkej Katka je těhotná?" docvaklo mu
"No neměla jsme ti to říkat slíbila jsem jí to, ale už je to venku. Hele ale jestli to někomu řekneš, a hlavně Markovi, tak si mě nepřej" řekla jsem výhružně
"Néé neboj, ty jo tak Mark bude táta teda ten si pospíšil, vždyt jak je to dlouho co jsou spolu, měsíc?"
"No tak nějak, já se jdu osprchovat a potom půjdu spát jsem mrtvá" řekla jsem a šla do koupelny, Bryan šel hned po mě, já jsem zatím rozestlala, Bryan přišel za mnou a obejmul mě komel pasu.
"Copak?" zeptala jsem se
"Nic jen jsem strašně rád že tě mám" řekl takovím zvláště něžným hlasem
"Počkat na co myslíš Bry?" otočila jsme se k němu
"Jak kdyby jsi to nevěděla" řekl a začal mi rozvazovat pásek u županu, ještě jsem se nestihla převlíct do košilky.
"Aáááá pán má zase chutě" řekla jsem s úsměvem a začala ho zeslíkat z trička
"No a divíš se?" řekl a položil mě na postel, lehl si na mě a začal mě líbat na krk.
"U tebe už se nedivím ničemu" řekla jsme se smíchem. Nechala jsem ho aby si se mnou dělal co chtěl. Po hodinách vášní jsme oba unaveně padli na polštáře a usli.

***********************

Odjela jsem domů. Bylo kolem sedmé když jsem odemykala. Všude bylo zhaslé světlo a podle bot, jsem zjistila že Mark ještě není doma, ale auto bylo před domem. Šla jsem se podívat nahorů, ale tam také nikdo nebyl, tak jsem šla na zahradu, našla jsem ho až v zadní části. Seděl v altánu před zahradním jezírkem, a díval se do vody. Šla jsem k němu, asi tušil že jsem tam. Protože na mě začal mluvit.
"Je krásně vid?" zeptal se
"Ano to je" odpověděla jsem a sedla si vedle něj
"Kde jsi byla?"
"U Hell, nechtěly jsme být sami doma tak jsme šli na nákupy"
"Omlouvám se" řekl po chvíly
"Za co se omlouváš?" zeptala jsem se nechápavě
"Za to že jsem stále pryč, mrzí mě to. Myslel jsem že když tě budu mít u sebe tak tě uvidím aspon častěji, ale je to spíš naopak. Víš přemýšlel jsem nad tím že bych odešel, nechal Westlife našel si nějakou práci, aspon bych byl s tebou" podíval se ně mě
"Cože? Ale to néé, vždyt je to jako tvoje rodina, miluješ to. Nemohla bych žít s tím že jsi kvůli mě opustil něco co miluješ to né."
"Ale tak to není. Miluju tebe, a to mi všechno vynahrazuje, kdybych tě nepotkal tak bych o tom neuvažoval. Byl jsem stále sám, za každou práci jsem byl vděčný, jenže ted mám někoho komu na mě záleží, a je se mnou, mám se ke komu vracet. A to je to nejdůležitější." zadívala jsem se do země a po tváři se mi začaly kutálet slzy
"Já vím co se stalo Bryan mi to řekl. Jsem s tebou i s tím že tě moc často neuvidím, a když tě tu mám tak si tě užívám, neříkm že jsou chvíle kdy bych tě chtěla mít u sebe, ale věděla jsem že to tak bude a snažím se na to zvyknout. Ty tu práci miluješ, vím to, na to tě znám až moc dobře nechci aby si jí opustil, byla bych neštastná a ty taky. Miluju tě a budu stále at se děje cokoliv, a mysli na to že tu budu vždycky jen a jen pro tebe, kdykoliv se mi vrátíš tak tu budu na tebe čekat. A časem mi to třeba zpříjemní i naše děti" pohladila jsem ho po tváři, Mark se na mě celou dobu díval, bylo poznat že i když je tma tak pláče
"Miluju tě strašně moc" řekl já jsem ho obejmula a políbila na krk, hladila jsem ho po vlasech a Mark mě po zádech. Seděly jsme tam společně ještě dlouhou dobu, byla jsem opřená o Marka který mě hladil po ruce kterou jsem měla položenou na jeho stehně a druhou mě objímal kolem ramen. Dívaly jsme se na hladinu jezírka na kterém se odrážel měsíční svit. Byl to krásný večer a já si přála aby nidky neskončil.

***********************

Ráno jsem se probudila v Bryanově náručí, už nespal zase jako vždy se na mě jen díval.
"Co jsi dnes vypozoroval?" zeptala jsem se při protahování.
"Že když se tě dotknu tak se začneš smát" řekl s úsměvem
"Cože?" zeptala jsem se smíchem
"Je to pravda, vždycky když jsem tě přikryl, nebo pohladil po tváři začala jsi se smát"
"Zajímavý" řekla jsem s úsměvem a přitula jsem se k němu.
"Já jsem tak štastnej když tě mám u sebe" řekl když mě hladil po vlasech
"To já taky strašně moc"
"Víš že máš půvabnou barvu vlasů?" Začala jsem se smát
"Hele to mě znáš tak krátko že si všeho všimneš až ted?"
"Né to né, ale stále na tobě objevuju něco nového a krásného co mě čímdál tím víc vzrušuje" řekl a sjel mi rukou dolů
"Bryanee" řekla jsem a chytila ho za tu ruku
"Ano Helenko?" zeptal se neviným phledem
"Hele nedívej se na mě tak jinak ti to i dovolím" řekla jsem s úsměvem. Jenže nepřestal, tak jsem mu pustila ruku a nechala ho at si dělá co chce. Celé poledne jsme byly v postely a rozdávaly se jeden druhému. Bryan měl pravdu, stále na sobě nacházíme něco nového a krásného.

*******************************

Zbudila jsem se na zemi před krbem, večer jsme si s Markem k němu sedli a nakonec i usnuly, Mark nás přikryl nejspíš dekou jinak opravdu nevím jak se na nás ocitla, Mark ještě spal, tak jsem se k němu otočila na bok a pozorovala ho. Nevydržela jsem to a začala ho hladit po vlaseh a tváři, začal se usmívat. Býdák jeden on nespal. Otevřel oči a podíval se na mě.
"Heeej nemůžeš ještě spát" řekla jsem s úsměvem
"To se nedá když mě hladiš" usmál se a přitáhl si mě k sobě. Zůstala jsem k němu otočená obličejem tak aby jsme se mohli dívat do očí.
"Víš co je zajímavý, že ty je máš čím dál tím modřejší" řekla jsem a uplně jsem hypnotizovala jeho oči. Mark se začal smát
"Ty co zase zamýšlíš?"
"Já? Nic jen mě uchvátily tvoje oči" řekla jsem s úsměvem. "A taky čekám kdy to vzdáš a budeš se dívat jinam" začala jsem se smát
"Jo tak o to ti jde, ale asi tě zklamu, na to jsou tvoje modrý očíčka až mooc krásný"
"Hele nech si ty lichotky jinak to vzdám já a asi tě políbím"
"Už aby to bylo"
"Ty mizero" řekla jsem se úsměvem a políbila ho jemně na rty. Ale nezdržela jsem se moc dlouho aby si nemyslel.
"No jako takhle mě odbít to si budu pamatovat"
"Marký" řekla jsem s usměvem a přetočila jsem ho na záda. Začala jsem ho líbat, pak jsem se odtrhla.
"Tak co? Už je to lepší?"
"No tak trochu" řekl
"Bože vy chlapy" obrátila jsem oči v sloup a znovu ho políbila. Takto mi trávíme skoro většinu rán.

*****************************

Raz, dva, tři, otočka dva kroky do zadu na zem a zase raz, dva, tři.....byla sobota a my se zase učily. Klukům už to šlo perfektně, takže bylo možné že to bude dva týdny s předstihem. A budou mít volno, asi o to jim šlo, protože než jim to Louis řekl všichni byly staršní a tadáááá najednou to umí, i Mark. O půl hodiny později přijel kameraman s reportérem který o klucích dělal takoví dokument. Takže známe kluky, předváděli se o sto šet, na tom ale zase nebylo nic zvláštního, takto šíleně se chovali i normálně. Natáčení proběhlo relativně rychle, na to že jen to tančení mělo být půl hodinové, jim stačila necelá čtvrt hodina. Kluci potom odjeli na zkoušku kostýmů, a já s holkama jsme jeli na kafe. Hell ten den měla hodně práce, tak s námi nejela. Kecaly jsme asi tři hodiny, pomluvily jsme kluky, a další spoustu lidí, o kterých jsem neměla ani páru že existujou. Ale taky nedivte se když jsem sobe měla pět panáku plus jedno pivo, byla jsem značně mimo. Taky si pro mě musel přijet Mark, který už byl strachy bez sebe kde jsem. Odvezl mě domů, položil mě v ložnici na postel zeslíkl mě a zabalil do peřiny. Když jsem spatřila druhý den budík myslela jsem že mě odvezou byly dvě hodiny odpoledne. Já jak jsem nebyla vůbec zvyklá pít, jsem si připadal jak kdyby mě někdo hodil do robotu, v hlavě mi dunělo a bylo mi strašně zle. Šla jsem do sprchy která mi kapku udělala líp. Potom jsem se oblíkla do šatů vzala si svetr a šla dolů. Mark byl na zahradě, a něco dělal v autě.
"Aaaaaa princezna se nám probudila" řekl s posměšným usměvem
"Prosímtě kde jsou prášky na bolení hlavy? Vlastně né to jedno" vzpoměla jsem si na mimčo, a proklínala se v duchu proč jsem na něj zatraceně nemyslela večer kdy jsem do sebe cpala jeden panák za druhým. Vždyt mu můžu ublížit. Začaly mi kapat slzy, rozeběhla jsem se do domů, a utíkala do koupelny, zamkla jsem se tam sedla si na vanu a rozbrečela se. "Jsem koza naprostá koza" nadávala jsem si. Po chvilce už tukal Mark nejspíš mě viděl jak jsem začala brečet.
"Zlatíčko co se ti stalo?" zeptal se ustaraným hlasem.
"To nic všechno je v pořádku" řekla jsem ubrečeným hlasem
"To není, prosím pust mě do vnitř" žadonil. Šla jsem ke dveřím a odemkla, pak jsem si znovu sedla na vanu, Mark v cuku letu byl u mě, klekl si přede mě a začal mě hladit po ruce, v očích se mi snažil vyčíst co se mi stalo, ale přes mé ubrečené oči se mu to nedařilo
"Lásko co je s tebou?"
"Nic" řekla jsem potichu
"Něco ano, no tak můžeš mi to říct, víš to moc dobře."
"Né Marky toto ti nemůžu říct, aspon né ted" zakroutila jsem záporně hlavou
"Dobře nebudu tě nutit, ale nelíbí se mi to, vždyt ty jsi poslední dobou stále taková zvláštní, pět minut jsi vesela a potom ze sekundy na sekundu zesmutníš"
"Já vím to přejde časem uvidíš" řekla jsem a začala si žmoulat oči.
"A nechceš raději jít k doktorovi? Byl bych klidnější"
"Néé tam už jsem byla, řekl mi že to přejde, nebooj bude to dobrý" snažila jsem se ho trošku uklidnit.
"Tak dobře a nechceš si jít ještě lehnout?"
"Né nechci tam jsem moc sama půjdu dolů na zahradu" řekla jsem a vstala, ale zatočila se mi hlava a já málem spadla kdyby mě Mark nechytil.
"Katko, toto není normální, pojd odvezu tě na pohotovost" řekl tentokrát bez náznaku toho že by měl od tohoto názoru upustit.
"Né mě opravdu nic není" snažila jsem se ho přesvědčit.
"To není pojd jdeme" chytl mě kolem pasu, protože jsem se stále ještě kolísala, a odvedl mě do auta. Do nemocnice jsme dojely do půl hodiny. Nechtěla jsem aby Mark šel se mnou. Moc se mu nechtělo ale nakonec přece jen zůstal na chodbě. Sestřička mi pomohla do ordinace protože kdyby mě pustila zase bych spadla.
Lékařka mě vyšetřila, byla velice milá. Povídaly jsme si spolu, protože mě chtěla trochu uklidnit, byla jsem moc nervozní, a proto jsem také měla zvýšený tlak. Začala o Westlife jak jsem se dozvěděla měla je taky velice ráda. Nakonec jsme zkočily u tykání, a přešly jsem až na to že se sejdeme na kávě. Byla jsem ráda za to že mi tak pomohla. Denni (takto se jmenovala) byla asi stejně stará jak já. Byla se mnou na všech vyšetřních, svěřila jsem se jí s tím že mám strach o dítě. První kam mě odvezla byl ultrazvuk, tak jsem se dozvěděla že díky bohu dětátku nic není, z ultrazvuku jsem odjela na jiné vyšetření, ale kvůli mému těhotenství se muselo opatrně, a na některé přístroje jsem jít vůbec nesměla. Asi za dvě hodiny mě Denni pustila, s tím že výsledky budou za deset dnů, at se tu zastavím, dala mi slabé prášky na tu mojí motolici, a já odešla za Markem, seděl na lavičce a zíral do zdi. Když mě uviděl vyskočil na nohy a šel rychle ke mě
"Tak co?" zeptal se vystrašeně
"Ještě nic, výsledky přijdou za deset dní, ale jak to tak prý vypadá jsem v pořádku, dala mi prášky na to moje motání a prý tu bude dobrý." řekla jsem, nechtěla jsem mu ještě prozradit že bude otec. Chtěla jsem mu to říct při nějaké lepší příležitosti, než na nemocniční chodbě.
"Jen ted nesmím týden tančit takže si za mě musíte na ten čas najít náhradu"
"To je jasný, bych tě tam nepustil, neboj celkem to už ovládáme a taky máme tam Nickyho a holky. Nějak to dáme dokupy" usmál se. Odjely jsme domů. Mark mi pomohl do ložnice, protože jsem začala mít na schodech závratě. Hned jak jsem si lehla tak jsem usnula. Mark ještě seděl u mě a pozoroval mě. Nechtěl mě pustit z očí, tak se nakonec rozhodl že se půjde osprchovat a lehne si taky, přece jen už bylo pozdě. Když přišel lehl si vedle mě obejmul mě rukou kolem pasu a hladil mě po vlasech, nešlo mu usnout stále myslel na to co je se mnou že mu nic nechci říct. Za nějaký čas přeci jen usnul.

Konec 7.kapitoly

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama